Komu alespoň jednou v životě nebylo trapně z nějakého kouzelnického vystoupení, ruku nahoru. Je ale rozdíl, když je vám nepříjemně trapně a komfortně TRAPNĚ po vzoru Richarda Nedvěda. Ten celou naši malou zemi naučil, jak se skvěle při trapnomagii bavit tak, aniž by vám však trapně skutečně muselo býti…

Což je poměrně těžká disciplína. Balancovat na hraně (ne)příjemného trapna a uvolněné atmosféry, kdy se smějete upřímně a vůbec nemůžete přestat. Trapnokouzelník Richard Nedvěd přesně tohle umí dokonale a po jeho vystoupení toho o své bránici budete vědět mnohem víc než kdy dřív. Jaký je ale věčně usměvavý trapnokouzelník v soukromí? Co je zdrojem jeho nekonečně dobré nálady? Existuje recept na jedinečnost? A mívá při vystoupeních i po těch letech trému? To a mnohem více nám Richard Nedvěd prozradil.

Jak byste vysvětlil pojem TRAPNOMAGIE někomu, kdo nikdy nic podobného neslyšel?

Trapnomagii prezentuje kouzelník, který vtipně předvádí trapná kouzla a naopak. Je to vlastně kombinace kouzlení, humoru, a také malé dávky trapna. Název trapnomagie jsem si vymyslel v době, kdy jsem se účastnil kouzelnických soutěží a nechtěl jsem soutěžit v kategorii „Komická magie“, jelikož jsem si komicky moc nepřipadal. Spíše trapno-komicky.

Jak to vlastně vnímáte obecně? Myslíte, že dnes už díky vám o trapnomagii máme většinou povědomí? Zlepšili jsme se ve znalosti vaší disciplíny?

Dle mé statistiky vycucané z prstu každý pátý Čech a Slovák ví, co je to trapnomagie. Ne teď vážně. Já si myslím, že o ní mají povědomí hlavně moji fanoušci. Bohužel, jak jsem se nedávno přesvědčil, v Ottově slovníku naučném zatím o trapnomagii nejsou žádné zmínky.

Jak vás napadlo, že by právě tenhle komediální nástroj mohl v magii fungovat?

Mě to napadlo v roce 2002 na kouzelnické soutěži v mikromagii, kde jsem díky jedné mé komediální vsuvce během předvádění velmi vážného kouzla zjistil, že kombinace kouzel a legrace je cesta, kterou chci jít. Díky tomu se ze mě sice nestal lepší kouzelník, ale získal jsem si větší pozornost a náklonnost publika.

Povězte prosím, jaký je rozdíl mezi "dobrým trapnem" a "špatným trapnem"?

Pravděpodobně v tom, pokud během představení odejde či neodejde více jak polovina diváků v sále.

Kde hledáte inspiraci pro nové triky a vtipy? Za tím vším přece musí být spousta práce.

Poslední dobou čerpám i ze vzniklých situací na mých představeních, kde se občas něco přihodí a já to pak beru jako základ k něčemu, co je potřeba rozvinout do nového čísla. Jinak mě často můžete vidět v hračkářství nebo takových těch obchodech vše za 39,-Kč, v Actionu, v Pepcu, atd. To už samo o sobě je vtipný. Jinak mám spousty kouzelnických knížek, výuková DVD a občas i navštěvuji kouzelnický klub "Kim club Praha" v Praze, kde se schází spousta vynikajících kouzelníků.

Co je pro vás nepříjemnější: Když publikum prokoukne trik, nebo když nepochopí vtip? Myslím, že se vám už ani jedno nestává, ale když například vzpomenete na své začátky…

Já jsem ve svých začátcích vtipy vůbec nedělal. Já byl opravdu vážný kouzelník. Takže rozhodně jsem nebyl spokojený, když mi někdo prokoukl kouzlo. Ale to se mi moc často nestávalo, protože já jsem vždy poctivě kouzla trénoval a mám velmi šikovný prsty. Bohužel jen na nohou.

A teď akce reakce. Jak reagujete vy, když publikum nereaguje tak, jak jste očekával? Nebo jinak možná: Jak se cítíte, když publikum nereaguje tak, jak byste si přál?

No nejlepší je nic neočekávat. A to taky přesně dělám. Každé publikum je jiné a každému se líbí něco jiného. Takže pokud se stane, že publikum moc nereaguje, reaguji tak, jakoby reagovalo.

Vzpomenete si na někoho, kdo při vystoupení působil obzvláště nepřístupně a vy jste jej stejně rozesmál? Nějaký takový moment nebo člověk, který vám utkvěl v paměti.

Bude vadit, když odpovím, že ne? Pravděpodobně i taková situace nastala, ale mně se asi ty negativní zážitky mažou a uchovávám si jen ty pozitivní.

Než vstoupíte na pódium, býváte i po těch letech nervózní? Pokud snad ano, jak se s nervozitou popasujete?

Nervózní trošku bývám, když mám třeba předvést něco nového nevyzkoušeného, ať je to kouzlo nebo vtip a ještě se to musí povést na první dobrou. Nebo obdoba, pokud se třeba jedná o přímý přenos v televizi, tak tam je to taky na jeden pokus. No, já se s tím popasuju tak, že to prostě vydržím a snažím se, aby to zůstalo jen ve mně a nešlo to ven. *Mluvím stále o té nervozitě.

Pojďme prosím k vám osobně. Jste pořád vysmátý, dobře naladěný, pozitivní. Takového vás znám i z rozhovorů a vystoupení. Čím to je? Jak tohle děláte?

No vidíte, to jsem si ani nevšiml. Moment podívám se do zrcátka. A jo, máte pravdu. Řekl bych, že tu pozitivitu mám především po mamce. Třeba ale na mých vystoupeních musím být stále dobře naladěný, pozitivní a krásný, a to i v situacích, kdy mi třeba není úplně dobře, apod. Tam už by se dalo říct, že musím fušovat i do ochotnického herectví. Jinak je nutné zmínit, že jím často krupicovou vtipnou kaši, takže je to vlastně jasný.

Kdybych vás poprosila o malé velké moudro, o malou radu, jak na tuhle pozitivní vlnu, jak si ji udržet, co byste “poradil“?

Krupicová vtipná kaše: 0,4 litrů mléka, 5 polévkových lžic krupice, 3 lžičky cukru, špetka soli, kakao, moučkový cukr, máslo, 1/2 vtipu.

Dnes patříte mezi fenomenální komiky. A od těch se často i v soukromí očekává, že s nimi bude sranda. Očekává se to i od vás?

Děkuji, nepřipadám si tak, ale tenhle rozhovor to asi snese :) No jak říkáte, očekává se to snad od všech komiků, ale asi záleží, z jakého kdo je těsta. Třeba já jsem vlastně dost velkej introvert, ale nevydržím to moc dlouho. Potřebuju se pak zase někde vyblbnout na jevišti. V rodině a mezi blízkými kamarády po mně mega srandu naštěstí nikdo nevyžaduje, jsou na mě hodní :)

A mimo vaši rodinu? Lidé vás znají, takže možná očekávají. Nebo se pletu?

Ono se to ode mne očekává třeba někde v obchodě, na benzínce nebo na ulici. S tím já nemám problém a občas, i když nemám svůj kufřík, ukážu nějaké fajn kouzlo. Jsou ale situace, kdy se mi to moc nehodí, spěchám apod., tak to pak řeknu, ať zavřou oči a já zmizím. To je přeci taky kouzlo :)

Jak vaši trapnomagii vnímá vaše rodina a blízcí? Byli vám na startu oporou?

Určitě. V kouzlení mě rodiče vždycky podporovali. Táta se v mládí také zajímal o kouzla a jako malýho kluka mě naučil prvních pár kouzel. Asi 9 let jsem měl kouzlení jako koníček, chodil jsem do několika kouzelnických kroužků. Po střední škole jsem si musel najít nějakou práci, přičemž táta vždycky trval na tom, aby se jednalo o normální zaměstnání. Jenže já jsem u ničeho moc dlouho nevydržel, nebavilo mě to. A tak mi nezbylo nic jiného, než rodičům dokázat, že se dokážu uživit pouze mým kouzelným koníčkem. A to se mi naštěstí povedlo, hurá!

Co děláte, když si od kouzelnictví chcete zcela odpočinout?

Jednoduše, věnuju se něčemu jinému. Mám ještě tolik zájmů, že by to bylo na další otázku, a to už se sem bohužel nevejde.

Pokud je, podělíte se s námi o váš profesní sen, který byste si rád splnil?

Pravděpodobně asi to, abych mohl ještě nějaký ten čtvrtek - pátek vystupovat. Už jenom skutečnost, že po 14 ti letech od soutěže Česko Slovenko má talent pořád vystupuju, je fakt neuvěřitelná. Tak řekněme třeba ještě jednou tolik :)

Co je podle vás největší kouzlo každodenního života?

Probudit se ráno svěží a bez budíku.

Barbora Klímová