Kult čistoty těla i nemravné lazebnice aneb hygiena v toku času

Nedostatečná hygiena je v historii velkým tématem, ale nebylo tomu tak vždy. Ve starověku byla čistota těla stejně důležitá jako vzdělanost a součástí běžného života byly i lázně.

Starověk a hygiena na vysoké úrovni

Starověk byl kolébkou čistoty těla. Řekové se dokonce myli i několikrát denně. Zejména ruce, obličej a nohy, protože jejich jedinou obuví byly sandále, do kterých se dostával písek a další nečistoty, měli doma u dveří nízkou nádobku, ve které si vždy po příchodu nohy umyli. Mezi tehdejší církevní pravidla patřilo také mytí před návštěvou chrámu.

Panovníci měli dokonce doma soukromé koupelny s velkými vanami, které byly vyrobeny z terakotu, nebo vodotěsného cementu. Tento druh materiálu ani s odstupem několika tisíciletí nepropouští vodu. Svobodní občané obvykle navštěvovali lázně, ale ani návštěva panovníka s přáteli není výjimkou. Kromě koupelí zde byly také sauny, masáže, místa pro setkávání i knihovny.

U Římanů byla hygiena také běžnou součástí života, ale ani v tomto ohledu v sobě nezapřeli duši vojáka a myli se pouze ve studené vodě. K tradičním patřily zejména rituální koupele v řece Tibeře.

Raný středověk a špína, kam se podíváš

Přichází přelom epochy a středověk. Do 8.století bylo koupání výsadou panovníků – koupali se jednou týdně. Brzy však ani u panovníka nebylo mytí důležité a záhy byl stejně špinavý jako jeho dvořané. Co zápach? Samozřejmě, že středověcí lidé zapáchali, ale čichové buňky jsou otupitelné, takže zápach nemytého těla pro ně byl přirozeným pachem, který obklopuje každého.

Mytí rukou před jídlem se praktikovalo i ve středověku, nešlo však o očistu, ale spíše o rituál, který měl připodobnit poslední večeři páně.

Renesance a nemravné lazebny

Renesance přináší opět proměnu zvyklostí a ve městech se budují lazebny, kde se hosté nejen koupali, ale také si zde stříhali nehty, vlasy a holili se. Koupel se brzy stala zábavou a povolné lazebnice si na přání přisedaly k hostu do vany a poskytovaly masáž celého těla. Ano, mohl si přát i masáž pohlavního údu. Kromě těchto masáží zde byly nezřídka poskytovány i další erotické služby.

Prudérní baroko však učinilo těmto zábavám přítrž a hygiena se přesouvá do domácího prostředí. Koupelna se nacházela jenom v honosnějších sídlech a obyčejní lidé si museli vystačit s neckami. Tento stav u nás zůstává až do 19. století.

Lucie