Životní styl, kdy je osoba ve více romantických vztazích současně. Složenina z řeckého poly - mnoho a latinského amor - láska.

Přijde Vám to zvláštní? Tak to dávejte pozor. Před pár desítkami let byl tabu homosexuální vztah dvou lidí, za dalších pár let může být polyamorie naprosto běžnou součástí našich životů. Anebo ne a tento boom zmizí jako mnoho dalších super věcí, které zas tak super vlastně nebyly.

U většiny lidí je to téma, které vyvolá nějakou reakci. Sama žiji v (aspoň doufám) monogamním vztahu a neumím si představit, že by to bylo jinak. Přesto mě tahle vztahová novinka zajímá. Jako velmi tolerantní člověk chci pouze vědět co dnes někoho vede k tomu mít více partnerů najednou. Jak se dá žít s více lidmi? Může to opravdu dlouhodobě fungovat? Ještě před pár lety se tvrdilo, že nejvíce lidí je single, je tohle řešení vztahových krizí, kdy jsme raději zůstávali sami? To vše ukáže až čas, my se zatím s touhle novinkou trochu poznáme blíž.

Jak to funguje?

Nejdůležitější věc, kterou musí všichni dodržovat, je naprostá upřímnost. Ať je v tomto vztahu lidí kolik chce, každý ví o každém. Zároveň musí naslouchat a to opět všechny. I zde někdo občas na někoho nemá náladu, jiný má zase chuť slavit. Když je do toho ten třetí třeba prostě jen unavený z práce, hledá se nějaký kompromis. Jen musíte dosáhnout dohody a sladění programu s více lidmi najednou. Neexistuje nevěra, vše se řeší komunikací, tolerancí a respektem. Většina takových vztahů je tříčlenná, vícečlenné vztahy jsou výjimkou, ale také existují. Nic nebrání ani svatbě mezi 2 z nich a z toho vycházející nadřazenosti jednoho ze vztahů. Vše je opět na dohodě mezi všemi zúčastněnými.

Kde to začalo?

O vícečetných vztazích jsme slyšeli mnohokrát. Dříve nebylo výjimkou, že bohatý muž měl několik žen a netajil to nikomu. Polygamie je dodnes v některých zemích nejen legální, ale i celkem běžnou záležitostí. Během sexuální revoluce v 60. a 70. letech se objevovala polyamorie v různých formách. Přesto je spojována s USA, kde v roce 1996 ve Washingtonu vzniklo hnutí The Polyamory Society. Postupně se komunity objevují i v dalších zemích, ta česká funguje od roku 2010.

Výhody a nevýhody

Své opravdu niterní záležitosti můžete řešit z více lidmi, máte tedy více názorů na problém. Stejně tak na chod běžného života, obzvlášť pokud žijí všichni partneři v jednom bytě. Jako domácnost pak mají vyšší příjmy a, když mají děti, vždycky se najde někdo, kdo pohlídá. Polyamorní vztahy totiž nevylučují ani děti. Otevřená komunikace zaručuje, že vše je řešitelné. Každá potíž se vyřeší dohodou, kompromisem.

Problém však nastává hned v začátku. Naprostá vztahová upřímnost je nezbytná, ale velmi těžká disciplína. Každý z nás se někdy v životě setkal s nevěrou a není to zrovna příjemná věc. Bylo by Vám lépe, kdybyste o podvádění věděli? Přestali byste žárlit? Kdo to nedokáže, může na polyamorii rovnou zapomenout. Zároveň je zde daleko větší riziko přenosu různých chorob. Navíc mnoho z nás má někdy pocit, že nestíhají ani toho svého jednoho partnera. Dá se jich tedy uspokojit časově, fyzicky i jakkoli jinak více? To jsou věci, které musí překonat každý, kdo do toho chce jít.

Tak co vy na to? Šli byste do toho? Přiznám se, že já ne, jsem si jistá, že bych to nezvládla. Když však do toho půjdete, tak vám přeju mnoho a mnoho štěstí. Upřímnost, respekt, důvěra a rovnoprávnost mizí z našich životů a to nejen v milostných vztazích. Zkusme si tedy slíbit, že tyto hodnoty vrátíme do svých životů a vztahů, ať už jsme mono-, poly-, homo-, vždyť nakonec jsme všichni jenom lidi.

Zdeňka